Mondragonská skupina družstevních podniků začínala jako jedna společnost a v letech 1955-56 měla dvě desítky lidí. Dnes, o 60 let později, je Mondragon významnou mezinárodní sítí podniků, kde pracuje přes 80 000 zaměstnanců ve 110 družstvech, 147 dceřiných společnostech, 8 nadacích, jedné obecně prospěšné společnosti 10 zastřešujících organizací a 13 zahraničních společností, které jsou začleněny do skupiny Mondragon. V roce 2012 činily tržby sítě Mondragon z průmyslu a maloobchodního prodeje přibližně 13 miliard dolarů (celkové příjmy dosáhly 14 miliard dolarů); finanční skupiny (složená převážně z družstevní banky Caja Laboral Popular a družstevní organizace Lagun Aro pro sociální zabezpečení/pojištění) spravovala přes 23 miliard dolarů z různých finančních aktivit. Mondragon je předním výrobcem domácích přístrojů a obráběcích strojů ve Španělsku, největším španělským vlastníkem maloobchodního řetězce potravin v zemi a největším dodavatelem automobilových komponentů v Evropě. Mezi jeho další výrobky a služby můžeme namátkou jmenovat: automatizované výrobní buňky, elektronické součástky, satelitní paraboly, lékařské vybavení, velké kovové konstrukce, průmyslové lisy, jízdní kola, poradenství v oblasti lidských zdrojů a inženýrství, vývoj softwaru a systémy online vzdělávání.

Kromě výrazného růstu a diverzifikace skupina rovněž drží impozantní rekord v dlouhodobém podnikání a stabilitě zaměstnanosti. Tento rekord je možné vysvětlit několika faktory, z nichž některé vrhají na Mondragon dobré světlo a další jsou zdrojem kritiky. Za prvé, míra přežití nových podniků byla ve skupině vždy vysoká, přes 90 % a téměř 100 % v prvních 3-4 letech. Ve Spojených státech je míra přežití konvenčních podniků přibližně 44 % během prvních čtyř let a 71 % během tří let ve Velké Británii. Za druhé, skupina má přísnou politiku nepropouštění pro své pracovníky-členy a tak téměř všichni dělníci několika mála firem, které za ty roky zanikly, byli přemístěni do jiných družstevních společností skupiny. Za třetí, politika nepropouštění také znamená, že podniky, které nemají žádný vážný problém, ale čelí klesající poptávce, nepropustí své pracovníky-členy, ale raději je přemístí do jiných podniků ve skupině, které jsou zrovna ve fázi růstu.

V souvislosti s nepropouštěcí politikou se Mondragon snaží zasáhnout do firem, které se dostanou do potíží s cílem chránit pracovní místa a zajistit společenství ekonomickou stabilitu. Řada podniků Mondragonu by byla dříve či později pravděpodobně uzavřena, kdyby byla použita běžná obchodní kritéria, ale vzhledem k jejich závazkům, Mondragon nechal v těchto podnicích vypracovat studii uskutečnitelnosti, restrukturalizoval dceřiné společnosti a s jejich pomocí a díky trpělivému financování je většina z nich teď poměrně úspěšná. Družstevní společnost Irizar, která vyrábí autobusy je výborným příkladem tokového obratu. Na počátku 90. let minulého století byla na hranici bankrotu, ale díky pomoci mondragonských institucí se obrátil podnik k lepšímu. Nyní je druhým největším výrobcem autobusů v Evropě a na základě mnoha finančních kritérií je nejúspěšnější družstevní společností v celém mondragonském systému.

Tyto tři faktory přispívají k dlouhodobému podnikání a obecně ke stabilitě zaměstnanosti a vrhají dobré světlo na síť družstevních podniků, které se snaží o zajištění sociálního a ekonomického úspěchu. Nicméně, jejich ostatní politika týkající se například zahraničních operací a nečlenských pracovníků jsou mnohem více kontroverzní.